Vincenz Priessnitz: průkopník přírodního léčitelství
Osoba jesenického rodáka Vincenze Priessnitze je v dnešní době známa snad všem, především pak lidem, kteří se potýkají s problémy pohybového aparátu. Jeho tělu přirozené metody léčby pomocí zábalů a vody, nebo také terapie v přírodě, si získaly světový věhlas. Přestože byl a stále je legendou, za svého života, jak již bývá běžné, to vůbec neměl jednoduché.

Těžké dětství syna chalupníka
Vincenz Priessnitz, narozený 4.10.1799, byl synem prostého chalupníka v malé osadě Gräfenberk poblíže Frývaldova, dnešního Jeseníku. Dětství měl kruté. V jeho dvanácti letech oslepl otec a tíha horského hospodářství zůstala na něm, jeho sestře a staré matce. Do školy mohl pak chodit jen málo - učitelkou mu byla příroda, pro její pozorování měl zcela mimořádné nadání.
Zdálo se, že život půjde v předpokládaných kolejích. Jenže stačila malá chvíle nepozornosti, výmol na polní cestě, a pád pod kola vozu vše změnil. Když vůz přejel hrudník mladého Priessnitze, zle mu polámal žebra a pohmoždil vnitřnosti. Vypadalo to, že šestnáctiletý Vincenz zemře. Ale mladík se rozhodl to nevzdat. Kdysi na svých toulkách pozoroval zraněnou srnu, jak se léčí poleháváním ve studánce. Věřil v léčivou moc vody. Navíc cítil, jak mu studené obvazy uleví. A tak se uzdravil.
Zpráva o jeho uzdravení se po osadě Gräfenberk s necelou dvacítkou domů rozběhla rychlostí horské bouře. „Obyčejnou vodou! Mladý Priessnitz, víte, ten, co spadl pod vůz, se vyléčil vodou!“ Rány se sice běžně vymývaly vodou, ale jako léčebný prostředek ji nikdo nechápal. „Když pomohl sobě, proč by nepomohl nám,“ říkali si ti, kteří na skutečného doktora neměli, a k Priessnitzům začali chodit první nemocní a zranění. Dobrá vůle byla odměněna prostým „zaplať pánbůh“ nebo nějakou protislužbou. Pomalu se rodil léčitel...

V lidové mluvě vodní doktor, v literatuře lékařský Kolumbus
Vincenz Priessnitz byl první, kdo po staletích temna vyvedl nemocného ze zatuchlých místností na vzduch, na slunce; vodou, pohybem a úpravou životosprávy mu vrátil zdraví a dal novou radost ze života. Byl první, kdo uskutečnil naléhavou potřebu doby: návrat člověka přírodě.
Ještě v roce 1819, kdy Vincenz Priessnitz začal léčit své první pacienty, byl Gräfenberk zapadlou, světu zcela neznámou osadou. Za dvacet let na to jsou zde lázně, dnešní Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník, světové pověsti, z nichž se šíří nové poznání po Evropě.
V čem spočíval Priessnitzův nový pozoruhodný objev v oblasti zdravotnictví? Vincenz Priessnitz zavedl - ve své době - úplně novou formu léčení, a to ve zcela jiném poměru k nemocnému. Vyvedl jej z ponurého prostředí do přírody, přiměl k pravidelnému uspořádání denního režimu, vyloučil škodlivé vlivy, oprostil od všedních starostí, dal mu naději a novou radost ze života.
V roce 1834 vydal Christian Oertel, horlivý propagátor vodoléčby, v Lipsku obsáhlý leták, který nazval Vincenz Priessnitz aneb Provolání ke všem vládám německých států ke zřizování vodoléčebných ústavů.
Mimo jiné v něm napsal: „Vincenz Priessnitz, jehož zkušenosti dokazují, že každá nemoc, pokud je vůbec vyléčitelná, může být vyléčena bez zdlouhavého, nákladného, nejistého a nebezpečného užívání léků, pouze a jedině užíváním čerstvé studniční a pramenité vody, blahodárně, jistě, bez nebezpečí.“

Vincenz Priessnitz byl člověk, podle jehož vzoru vyrostly desítky vodoléčebných ústavů po celé Evropě. O něm a jeho léčebné metodě bylo napsáno přes čtyři sta knih v řadě jazyků, byly mu stavěny pomníky.
Priessnitzovy objevy účinků čistých přírodních sil na člověka a jeho zdraví jsou jeho nadčasovým poselstvím pro nynější svět i pro dnešní lidi zmítané hektickým chvatem a nervozitou, a přitom toužící nalézt klid a vnitřní vyrovnanost.