Z malého nenápadného hocha se díky úspěšnému vyléčení vlastního zranění stal vyhledávaný léčitel. Poté, co Císařská komise z Vídně povolila po důkladném studiu léčebných postupů provoz lázní, jméno Vincenze Priessnitze se začalo objevovat ve vědeckých knihách a Priessnitzova metoda se stávala uznávanou. Do Gräfenberku se začali sjíždět lékaři, aby ji podrobně studovali, a také společenská smetánka. „Život zde je ve srovnání s dřívějšími lety velmi pozměněn,“ píše jakýsi občan Frývaldova v dopise z 10. června 1839. „Teď tady patří k bontonu nebydlet v Gräfenberku, ale ve Frývaldově. Člověk je tak blíže ‘smetánce’ v pohodlných a většinou nově postavených domech města. Před osmi dny se konalo v místním střeleckém domě kasino, kterému byli přítomni vévodkyně von Anhalt-Köthen, kníže von Pless, kněžna a kníže Lichtenstein, kníže a kněžna Dolgorukij...“

Součástí procedur byl pohyb na čerstvém vzduchu, léčba prací, oproštění se od starostí. Šlechta, ať už skutečně nemocná, či jen bažící pobýt „u slavného Priessnitze na Gräfenberku“, řezala dřevo a odklízela sníh. Zdarma, respektive ještě si za to platila. Procházky ranní rosou s bosýma nohama brala jako součást moderní léčby a pití vody za léčebnou proceduru.

Ne každý byl však ochotný přísný režim snášet. Nikolaj Vasiljevič Gogol se na Gräfenberku léčil dvakrát, ale právě tuhý režim a zejména jednoduchá strava, byť jí bylo dostatek, ho znechutily natolik, že se svou nedoléčenou depresí odešel.

Priessnitz, kterému chybělo vzdělání, dokonce neuměl do smrti pořádně psát a jeho dochovaný rukopis svědčí o nevypsaném písmu s množstvím pravopisných chyb (proto své dopisy často diktoval), využil při léčbě bystrý úsudek, pozorování přírodních dějů a empirické sledování vlastních postupů. Obyčejný selský rozum ho také varoval, aby svou metodu nepřecenil. Zjistil totiž, že na některé choroby, například tuberkulózu, léčba nezabírá. Proto takové pacienty nepřijímal, a tím se vyhnul zbytečným úmrtím, i když je jich zaznamenáno 40.

Priessnitz podnikatel byl oblíben i u prostých lidí - dal jim totiž práci, a to méně namáhavou, než dřinu v lese či u tkalcovského stavu. Potřeboval lázeňské, vykupoval od lidí potraviny...

Jeho rostoucí popularita mu začala nést i finanční zisk. Příjem za rok 1839 měl neuvěřitelných 120 000 zlatých, přitom za léčení poplatek vybírán nebyl. Platilo se za byt, stravu, dokonce i za promenády a hudbu. Pro zajímavost - nedaleké městečko Frývaldov (dnešní Jeseník) utržilo v roce 1845 pouhých 13 742 zlatých.

V roce 1841 koupil za 72 000 zlatých spojené panství Bílý Potok - Kohout. Majetek, který po sobě zanechal, činí podle oficiálně dohledaných dokladů 317 000 zlatých, Priessnitzův zeť Jan Ripper jej však vyčíslil na milion.

Do částky přitom nejsou zahrnuty sochy a památníky, které mohou obdivovat v Lázních Jeseník i dnešní hosté, a jež tu Priessnitzovi nechali z vděčnosti postavit pacienti z různých zemí. Pýchou procházkového areálu je například i dvoumetrová socha Hygie od sochaře Josefa Václava Myslbeka, která je jedinou jeho sochou ve Slezsku.